Příběh o založení Svatebního atlasu od spoluzakladatele Adama už znáte z tohoto článku. Teď je čas, abych i já napsala o tom, jak jsme s Míšou objevily svět svateb.
Jsme dvě nejlepší kamarádky snad odvždycky. Já totální snílek, Míša naopak realistka, která mě dokáže – v případě potřeby – znamenitě uzemnit. Dva protiklady, které k sobě ale dokonale ladí.
Naše práce ;-)
Kdysi, když jsem byla lehce naivní a možná i feministická “dvacítka”, svatba mi připadala jako zcela zbytečná věc. Příliš drahá párty a kus nepotřebného papíru. Vždyť dva lidé spolu dokáží naprosto v pohodě fungovat i bez nějaké té svatby. Uběhlo ale pár let a ze mne je možná stále naivní, ale už méně feministická “třicítka” s naprosto odlišným pohledem.
Po třech rocích strávených coby letuška s hlavou doslova v oblacích a osmi letech uzavřená ve snobském světě advokátů se můj žebříček hodnot naprosto změnil. Obě zaměstnání mi ukázala život, který já žít nechci.
A navíc svatba mi už vnitřně nepřipadá jako něco zbytečného. Naopak. Svatba nás navrací k tradicím. A zachování tradic je v dnešním uspěchaném světě důležité.
Svatební stůl a menu
Svatba ukazuje sílu. Vždyť ukončit vztah je tak jednoduché. Nevyhovuješ mi? Nevadí, sbalím si “svých pět švestek” a přesunu se jinam. Ovšem ukončit manželství, to už tak snadné není.
Proto vyžaduje sňatek odvahu. Odvahu žít spolu v dobrém i zlém. Odvahu umět na vztahu pracovat a ne vztahy měnit jako špinavé ponožky. Odvahu říci ano, budu tě navždy milovat, před zraky všech svých přátel a rodiny. A proto je pro mne ctí vytvořit každému páru, který si to bude přát, ten nejvíc dokonalý svatební den.
A jak jsme se tedy s Míšou ke “svatbování” dostaly? Všechno začalo jedním telefonátem a prosbou: “Půjdeš mi za svědka? Já se vdávám,” řekla mi Míša.
Začal koloběh plánů a příprav. A jelikož jsme obě perfekcionistky, nic nám nebylo dost dobré. Proto jsme se rozhodly uspořádat a zařídit celou svatbu samy. Pinterest se stal naším nejlepším přítelem. Míša, duší dokonalá manažerka, dokázala komunikačně zařídit naprosto všechno. A já, s mým smyslem pro detail, jsem dostala na starost převážně vzhled celé svatby.
Umíme si s tím vyhrát…
Nastal den D a světe, div se, my to celé zvládly. Oba si řekli své šťastné ano a svatba se každému líbila. A hned asi o měsíc později nás poprosila Míši kamarádka, jestli bychom ji taky nechtěly uspořádat svatbu (a ne malou, plných 150 hostů). Bez dlouhého přemýšlení jsme řekly ano, a tím vlastně celé naše “svatbování” začalo.
Pak se dalo několik náhod dohromady, přišel Adam a společnými silami jsme založili Svatební atlas.
A jelikož i já se můžu konečně řadit mezi “odvážlivce” a v srpnu hodlám říci své ANO, na můj přístí článek se moc těším – bude plný svatební inspirace.
Míša aranžuje.
