Když jsme se s mým mužem rozhodli, že konečně uděláme ten obrovský krok do neznáma, kterému se říká manželství, hned jsem věděla, jak bude celá svatba vypadat.
Boho, bohémský, bohemian … nazvěte mě bláznem, ale já chci všude peříčka. Někdy si říkám, jestli můj předek nemohla být indiánská babička, jelikož bych nejradši zavěsila lapače snů snad do každého koutu našeho domu. A má láska k přírodě a všem rostlinám je taky zřejmá.
Takže koncept celé svatby byl jasný. Pírka, lapače, svíčky, spousta květin a barvy. Svatba měla být hlavně barevná a veselá. Žádný luxus, ani okázalost. Dominantní barvou se stala vínová a zlatá. Doplněná o zelenou, fialovou, tyrkysovou a červenou.
Celou svatební galerii naleznete zde – Andy a Venda, 11.8.2017
Když jsem přemýšlela nad výběrem květin, chtěla jsem, aby dokonale odrážely mou osobnost. Po dlouhém hledání jsem se rozhodla pro lokálního pěstitele – Kytky od potoka. Byl to sice risk, protože jsme s nimi jako Svatební atlas nikdy nespolupracovaly. Navíc jsem se musela spolehnout jen na květiny, které u nás v daném období zrovna porostou. Ale celá jejich filozofie mi byla tak sympatická a blízká, že jsem si ani jinak vybrat nemohla.
A udělala jsem dobře. Den před svatbou jsme dostaly naprosto čerstvé a voňavé květiny. Dokonce jsme si jich mohly pár samy dovybrat a natrhat. Jedinou mou podmínkou byla převaha vínové barvy. A o tu se postaraly úchvatné jiřiny. Spojily jsme je s lučním kvítím a bodláky, přidaly jsme kapradí a samozřejmě nemohla chybět peříčka.
Kapradí se vlastně stalo takovou dominantou celé svatby a dodalo jí až exotický ráz. Za jeho sběr musím moc poděkovat manželovi Míši, který se kvůli němu prodíral vinařickými skalisky. A poctivě nám ho ukořistil :-)
Večer před svatbou jsem si ještě pohrála s dárečky pro hosty. A čím jiným jsem je mohla obdarovat, než květinou. K tomu mi výborně posloužily malé netřesky zabalené do craftového papíru. Každý byl ozdoben jmenovkou a sloužil rovnou jako zasedací pořádek. Dvě mouchy jednou ranou.
Samozřejmostí byl bohatý sladký bar, o který se postarala má úžasná sestra a maminka. Nemohly chybět cupcakes, makronky, indiánské sušenky a třeba domácí mrkvový dort. Vše bylo ještě doplněné o minidortíčky od manželovy maminky. Třešničkou sladkého baru byl domácí svatební dort od mé tety. Samozřejmě v indiánském stylu.
Místo bylo nachystané, chyběla ještě nevěsta.
Své vysněné svatební šaty jsem našla hned v prvním salonu. Pokud se vám srdce rozbuší a málem se při pohledu do zrcadla rozpláčete radostí, kolena a ruce se vám rozklepou – máte ty pravé! Vlasy jsem ozdobila květinovým věncem, o který se postaraly také Kytky od potoka.
Vše bylo připravené, vše mohlo začít. S Míšou jsme se pěkně vyřádily. Ještě jsem se zapomněla zmínit, že jsem skoro ztratila hlas, ale nadopovaná léky na chřipku jsem řekla zdárně ANO. A manžel taky :-)
Takže party mohla začít. Celý večer nám hrála kapela KuLiSaband, kterou mohu jen vřele doporučit, jelikož atmosféra byla díky nim nepřekonatelná.
Pomineme-li deštivé počasí, o kterém jsem vám vyprávěla už ve článku Svatba v dešti – no a co má být?, vše bylo perfektní. Celý tento den. A to by si měla říct asi každá nevěsta. A užívat si ho plnými doušky!
